A: Jestli půjdeš do eutestu, tak už se nevrátíš.
B: Tak se běž jenom projít s sněz, co ti brnkne do nosu.
C: Třeba ty králičí bobky, co jsou tady všude po třávníku.
D: Třeba nějakej kakaovej věneček.
E: Tak dík!

- Jeď už na tu dovolenou. Vypadáš hrozně.
- Dík. Třeba si zase zlomim nohu a bude to dobrý.

- Ty už s tím taky sekni. Jeď domů do Bukurešti v Turecku.

A: Musím si umejt hrnek na kávu.
B: Přesně tak. Ranní hygiena. Jdu si ho umejt.
C: Umeješ mi ho taky?

- Viš jakej je rozdíl mezi tramvají a šalinou?
- No, to je to samé přece.
- Jenom zdánlivě. Šalina je jako tramvaj, akorát jezdí po vesnici.

- Vybíráš olej do auta?
- No jo. Už ho mám ve fanoušovi čtyři roky.
- To už nevyměníš. Nevyteče.
- Já vím. Vozím tam kostku mejdla.

- Tak jsem tak přemejšlel, jak je ten život vlastně zbytečnej.
- Ále, přece to není tak špatný...
- Jsem rád, že to někdo vidí i z druhé strany.

A: Huhu! Huuu... Kua, už mi hrabe!
B: Jsem normálně línej si osladit kafe.
C: Ty tu už taky začínáš být dost dlouho.

- Já bych měl odejít.
- Jako natrvalo? Tak čau!
- Přesně! Žádná lítost. Nic.

- Ahoj kluci. Dáte si někdo můj kakaový věneček?
- Jasně! Já si zkusim zalovit prstem.

- Musím si vyřidit to ruské vízum na Ukrajinu.

- Čau, kde máte Bobka?
- Točí zmrzlinu.

- Co se dělo včera?
- Hovna, ale v menší míře, než dneska.

A: Celej den tu řešim hovna a ještě si je nosim na botách! Musel jsem vyšlápnout ty králičí.
B: Ale je vidět, že jsou vegetariáni.
C: To sis vyklepal z nohavice, ne?
D: Vidíš, dělá hovno.
E: Tak to víme už dávno, ne?

- Co to tam na ten kakancl furt píše?
- Vše podstatný.

A: Komu stojí hrana.
B: Já bych to o to jedno slovo zkrátil.
C: Komu stojí? Tak na to jsem už moc starej.

- Těšíš se na novou práci?
- Jo, moc.
- To tam musíš místo stravenek fastovat koks ne?

[prochází slečny po chodbě a chichotají se]
- Drůbežárna.
- Přesně!

- Ty woe, nestává se často, že by mě někdo takhle probudil a donutil makat. Naposledy, když někdo u nás do kontejneru sypal něco těžkýho.

- Tohle je výborný jídlo. Přijdeš pak do kanclu a budeš mít vypnutej mozek.
- To mi nevadí. Já už s vypnutým mozkem odcházel.

A: Kdes byl na odědě?
B: V Riskuj!
A: Cože?
B: No v Trestu, teda v Eurestu.
A: Jo... A co maj dobrýho?
B: Hovno!
A: Tak dobrou chuť.

- Přemejšlím, co bych ještě zbrousil.
- Ona se ale nedá.
- Myslím na těch internetech.

- Vypadáš nějak sešle. Ty jsi o víkendu pracoval?
- Néé, to bych si nedovolil.

- Drž krok a hnědou linii!

- Kua, ten borec sem do TFS nahrál svůj certifikát i s heslem a ještě napíše: "Prosím, heslo neměnit!".

(Proč se vlamovat do systému, když se stačí zeptat na heslo?)

- Kdybyste náhodou za dvě hodiny četli na idnesu něco o finančním úřadu, tak to jsem byl já. Vždycky, když tam otevřu dveře, se mi úplně změní nálada.

(při prohlížení týdenního menu)
- Co je dneska za zkurvenej den?
- Středa.

- Čum, ty woe, on nosí gay taštičku.
- Dyť ty taky nosíš gay taštičku.
- Jenže mě sluší.

- Co je s tím kávovarem?
- Kafe si už neuděláš. Řekla, že kávovar je v prdeli.
- Řekla fakt v prdeli?
- Jo.
- Tak to je sympatická holka.

(prohlížení LinkedInu)
- Ty woe, to je kočička...
- Tak s tou bych pohovor mít nechtěl. Nevydal bych ze sene jediný slovo. Řekl bych jenom: "Nezlobte se, ale s vámi pohovor mít nechci. Teď odejděte, dejte mi třičtvrtě hodiny a já odejdu zadem.".

- Hele, první pondelí v měsíci. Dostal jsem chuť na práci.
- Já jsem ji taky dostal, ale nějak jsem to přepálil, takže pojedu ve tři domu.

- Co mají dnes dobrého?
- Dobrého nic, ale mám hlad.
(hlad je nejlepší kuchař, bohužel)

- Ty woe, to není prdel, kluci. Nemůžu se přihlásit do TFS!
- Asi ti ještě něco nestihli říct.

- Čum na ní, to je kočička.
- No, to je. Ale nesmíš to upgradovat na manželku, jinak se ti nainstaluje i software Tchýně. To ho se už nezbavíš.