- Koukám, že jsme v těch sračkách až po uši.
- Tak to vidíš ještě optimisticky. Já jsem už svůj šnorchl nechával prodlužovat. Několikrát.

- Mně se chce zvracet. Zase.

- Když se zamyslím nad metodikami vývoje aplikací, tak rozhodně nedoporučuji metodiku deadline driven development. Rozhodně nevede ke spokojenosti zákazníka a pokud něco v nějakém termínu moc chce, pak určitě dostane něco, co nepotřebuje. (Což nevylučuje, že nedostane, co chtěl.)

- Taky jsi měl problém najít zasedačku A102?
- Já jsem pod číslem místnosti A102 našel záchod. Třeba nám tímto chtělo vedení něco sdělit.

- Není tady málo kyslíku?
- Kyslík tu je, ale má takovou zvláštní příchuť.
(když zbyde na půldenní schůzku třetinová zasedačka)

- Jak se k tomu dostaneš?
- Nedostaneš. Když to nasadíš, tak musíš otevřít browser, přihlásit se přes VPN, pak na cytrix, pak trefit IP adresu serveru a přihlásit se účtem kterej má možná práva na remote access... Ty data ti pak někde plujou na plováčku mezi hovnama na vedlejším oddělení.

- Kdy dáme naši ranní modlitbu u nástěnky?
(... když ostatní z teamu na daily scrum pečou)

(při placení v restauraci)
- Měl jsem menu a kolu.
- Tak to máme za 120Kč.
- Kartou.
- Platby kartou přijímáme až od 150Kč.
- Tak kartou 150Kč.

- Jdeme do tý nový restaurace?
- Ne. Neberou karty. Oni si snad myslí, že budu k nim nosit sáček s kovem a papírky. Nedivil bych se, kdyby na tomhle venkově vyžadovali platit hedvábnými ubrousky.

- To jsou buzny!
- Kdo?
- Microsoft!

(kanceláří se rozléhá strašný zvuk)
- Ty woe, to je vyzvánění, jako když ti namlátí ocelovou trubkou v podchodu u nádraží.

- Vypni si na židli houpání, ať ho nezabiješ, když se budeš chtít zhoupnout.
(Těsné kancly si vybírají svou daň.)