- Ahoj. Ty jsi takovej chytrej.
- Co potřebuješ?

A: Ty nám s tou radou, jak jednat s vedlejším oddělením, teda moc nepomohl.
B: Tak co ti mám k té marné situaci povídat...
C: Já vím! "Pí*a, pí*a, pí*a!". A pak: "Pochcaný prkýnko na záchodě!". A nakonec: "Pí*a, pí*a, pí*a!"

- Koukám, že lidi, co dojíždějí z daleka, jsou v kanclu nejdříve.
- Tak Jižní spojku v půl osmý určitě nechceš.

A: Hele, funguje vůbec? Psal jsem jí, aby to zařídila, ještě jsem si to s ní potvrdil, ale ještě to neudělala.
B: To víš, má spoustu práce... Facebook, selfíčko zleva, pak zprava...
C: To ale není jen tak v dnešní době. Těch sociálních sítí je víc.

- Hele, na vypublikované stránce nejsou obrázky! ... Ale teď koukám, že nejsou ani na preview, takže to vlastně funguje.
(Není potřeba se vzrušovat chybou, když jsem jí nezpůsobil já.)

"Byl jeden mladý muž a chtěl být slavným básníkem. `Chci, aby má díla četl celý svět, aby lidé při čtení propadali emocím, aby křičeli, plakali, rudli vzteky a dupali a nikdy nezapomněli, co četli.´ Jeho přání se splnilo. Píše v Redmondu chybové hlášky pro Microsoft."

RHA